Říkejte si o nedokonalých unijních nařízeních proti odlesňování, co chcete, ale Evropská unie se prokazatelně snaží posunout hranice v oblasti rovnosti a udržitelnosti ve světě kávy. To potvrzuje i další z jejích zásadních legislativních změn – Směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD). Ta ukládá velkým společnostem působícím na trhu EU povinnost „identifikovat a řešit skutečné i potenciální nepříznivé dopady na lidská práva a životní prostředí ve vlastních provozovnách, v provozovnách svých dceřiných společností i v rámci svých dodavatelských řetězců“. [1, 2, 3]
Součástí směrnice CSDDD je také požadavek, aby tyto korporace vyplácely producentům, od nichž kávu vykupují, důstojnou mzdu (living wage). Nová zpráva však odhaluje, že „žádný z předních světových pražíren a obchodníků s kávou se k vyplácení důstojného příjmu farmářům doposud nezavázal“
Plný účinek směrnice CSDDD nastane v roce 2029, avšak pro ty největší společnosti – s více než 5 000 zaměstnanci a obratem přesahujícím 1,5 miliardy eur – začíná postupné zavádění již v červenci příštího roku. Pokuta za nedodržení těchto pravidel může dosáhnout až 3 % z celkového globálního obratu společnosti. Podle organizace Coffee Barometer přitom 15 největších kávových gigantů není na plnění nového zákona vůbec připraveno.
Jak uvádí agentura Reuters, tato zjištění vycházejí z pravidelné dvouleté zprávy zmiňované nevládní organizace o stavu nákupu kávy. Autoři v ní analyzovali reporty o udržitelnosti 15 největších kávových společností světa a ani v jednom případě nenalezli „závazky k zajištění důstojného příjmu“. Mezi tyto korporace patří například Nestlé, Starbucks, JDE Peet’s, Olam, Louis Dreyfus, Ecom a Volcafe. [1, 2, 3, 4, 5]
Podle této zprávy má přitom většinu světových dodávek kávy na svědomí přibližně 1,5 milionu farmářských domácností, z nichž „většina obhospodařuje půdu o rozloze menší než dva hektary“, a přesto tito lidé stále bojují o zajištění základního důstojného živobytí. [1]
„Cenové struktury, délka kontraktů a platební podmínky již nejsou čistě komerčním rozhodnutím. V případech, kdy jsou prokazatelně propojeny s negativními dopady na lidská práva, jsou společnosti povinny je změnit,“ píše se ve zprávě Coffee Barometer. „Firmy sice s oblibou publikují své závazky k udržitelnosti, jádro jejich obchodní činnosti však nadále staví na nákupech levných komodit. Dokud se toto nezmění, investice do udržitelnosti budou problém pouze obcházet, místo aby řešily jeho podstatu.“